Aktuality

28. 5. 2014 - Nejpíš sem už asi nikdo nechodí (ani se nedivím, když poslední článek byl přidanej skoro před rokem), ale kdyby náhodou, tak začínám znova bloggerovat. Nebudu sem určitě dávat články každý den, ale tak třikrát do týdne snad ano :3 Začnu buďto ještě dnes, nebo zítra. Dylan.

středa 28. listopadu 2012

Vánoce jsou zase tady


Projekt by Niklaus

I já jsem se (ano, já vím, zase pozdě) rozhodl, že zkusím tento projekt a jestli to nevadí, budu ho uveřejňovat každou středu. 


                                                              Vánoční tradice

Takže. Doufám, že se vám můj  článek bude alespoň trochu líbit. 
     Vánoční tradice - co pod tímto pojmem asi tak všichni představíme: stromeček, koledy, cukroví, bramborový salát, kapr, pohádky a mnoho dalšího. Jo, a ještě Ježíšek :)
     Jako první se asi vyjádřím ke stromečku, koledám a Ježíškovi. Bez tohohle, jakoby Vánoce vlastně ani nebyly. Znám pár lidí, kteří slaví Vánoce s alkoholem, bez stromečku bez dárků a tak podobně. A já to nejsem. 
     Stromeček strojím každý rok s mámou a různě si u toho povídáme nebo posloucháme, obzvlášť pro mě, tzv. 80. léta. Ano, ano, maminka je blázen do 80. a 90. let. Kdyby bylo na mě, letí tam alespoň Óčko nebo podobně. Ale ne! Zdobení stromečku mám moc rád, protože se alespoň odreaguju a tak podobně. A nejradši ze všeho nakonec píchám nahoru hvězdu. 

A co Ježíšek? Přiznám se, že já na Ježíška věřil docela dlouho. Myslím, že snad do jedenácti nebo do dvanácti. Ale nestydím se za to. Alespoň ty Vánoce byly pravé. Od té doby mě na tom baví už jenom dárky a štědrovečerní večeře. Ježíška jsem si vždycky představoval jako létajícího superhrdinu s modrými vlasy, zelenými šaty a žlutým tělem. Nepřipomíná vám to něco? Ano, ano, rád bych podotkl , že v mých snech Ježíšek vypadal jako Marge Simpsonová. 

Pak jsou tu pohádky. Myslím si, že nebudu jediný, kdo řekne, že za nejlepší pohádku Vánoc považuje Tři oříšky pro Popelku. Libuška Šafránková v životní roli. Já osobně bych rád řekl, že jsem v životě hezčí pohádku neviděl. 
     Mezi další pohádky, na které se rád o Vánocích dívám patří Polární Expres, Shrekoleda, Šťastný a Veselý Madagaskar a takovéhle animované kravinky. Polární expres je asi nejhezčí  vánoční animovaná pohádka. 

Samotné dárky bych tu nerozebíral, nechci se chlubit a tak podobně. Jenom bych chtěl říci, že samozřejmě dárek, který mi udělá největší radost, jsou knížky. Dárky samozřejmě dostávám, a také dávám. Ale nejčastěji to jsou kraviny jako třeba něco z Body Basics, tzn. krémy, šampóny atd...

A na závěr řeknu, že asi nejsem jediný, kdo kupuje dárky na poslední chvíli. 






Vánoční knižní výzva


Projekt by Niklaus

24.11 startovala nová Vánoční výzva a já se po delší nepřítomnosti na blogu rozhodl do ní zapojit. Doufám, že nevadí, že se zapojuji tak pozdě. 

O co jde? Je to lehké, jako vždy. Zvolíte si stupeň, kterou chcete splnit. Můžete postupně zvyšovat, ale já už se pevně rozhodl pro skupinu 3. To znamená, že do 24.12. musím přečíst alespoň 9-12 knih.




1. Cassandra Clare - Město ze skla (hodnocení 5 hvězdiček)
2. Maki Murakami - Gravitation 2 (hodnocení 3 hvězdičky)
3. Sonia Leong - Romeo a Julie (hodnocení 3,5 hvězdiček)
4. Maki Murakami - Gravitation 3 (hodnocení 2,5 hvězdičky)
5 . Casasndra Clare - City of Fallen Angels
6. Stephenie Meyer - Stmívání












úterý 27. listopadu 2012

Nejočekávanější filmy roku 2013 #1

Režie: Steven Spielberg
Česky název: Lincoln
Původní název: Lincoln

Žánr: Drama, životopisný, válečný, historický
Hrají: Daniel Lewis, Sally Field, Joseph Gordon-Lewitt, Tomy Lee Jones,...
Premiéra v ČR: 17.1.2013
Premiéra v USA: 9.11.2012



Popis: Oscarový režisér Steven Spielberg se vrací v biografickém dramatu o životě šestnáctého amerického prezidenta Abrahama Lincolna, který se velkou měrou zasloužil o zrušení otroctví, a který provedl Ameriku nejtemnějším obdobím jejích dějin - občanskou válkou mezi Unií (Severem) a Konfederací (Jihem). Pod scénářem je podepsán Tony Kushner (MNICHOV), hereckého ztvárnění titulního Lincolna se zhostí Daniel Day-Lewis.

Proč se těším zrovna na tento film: Protože to režíruje Steven Spielberg a ještě se mi nestalo, že by mě někdy zklamal. No, možná trošku. A taky to je o Abrahamu Lincolnovi. Pro mě je Lincoln jeden z mála prezidentů, kteří mě doopravdy zajímají. Docela mě štve, že u nás to bude až tak pozdě. 




Režie: Tom Hooper
Český název: Bídníci
Původní název: Les Misérables
Žánr: drama, romantický, muzikál
Hrají: Hugh Jackman, Russell Crowe, Amanda Seyfried, Helena Bonham Carter
Premiéra v ČR: 3.1.2013
Premiéra v USA: 25.12.2012

Popis: Hlavním hrdinou muzikálu, natočeném podle stejnojmenného románu Victora Huga, je Jean Valjean (Hugh Jackman), který je odsouzen na galeje za to, že ukradl kousek chleba. Po svém propuštění se z něj stává skutečný zločinec, který procitne ze svých hříchů až když biskup zapře před policií jeho loupež. Deset let poté se stává starostou městečka Vigau, velitelem místní policie je však naneštěstí jmenován Inspektor Javert (Russell Crowe), který má s Valjeanem z galejí nevyřízené účty.

Proč se těším zrovna na tento film: No, upřímně? Já se přiznám, že nevím. Bídníci mě nikdy nijak nezaujali, ale na tento film se vcelku těším, protože tam hraje spousta známých a dobrých tváří. Každopádně jsem hodně zvědavý, jak bude nejnovější zpracování vypadat. A štve mě, že to má u nás premiéru zase později než v USA.




Režie: Tim Burton
Čeký název: Frankenweenie: Domácí mazlíček
Původní název: Frankenweenie
Žánr: animovaný, komedie, horor, sci-fi
Hrají: Winona Ryder, Catherine O'Hara, Christopher Lee, Tom Kenny, ...
Premiéra v ČR: 3.1.2013
Premiéra v USA: 20.9.2012

Popis: Frankenweenie: Domácí mazlíček je dojemným příběhem chlapce a jeho psa. Když mladý Victor nečekaně přijde o svého milovaného psa Sparkyho, povolá na pomoc vědu a svého nejlepšího přítele přivede znovu k životu – jen s několika drobnými změnami. Snaží se svůj výtvor ukrývat, ale když se Sparkymu podaří uniknout, zjistí Victorovi spolužáci, učitelé i ostatní obyvatelé města, že znovuzrození může mít příšerné následky.

Proč se těším zrovna na tento film: Tim Burton. Je potřeba snad něco více dodat? Pro mě je Tim Burton po Jamesi Cameronovi a Stevenovi Spielbergovi na třetím místě nejlepších režisérů, jaké kdy svět poznal. Od Burtona se mi nejvíce líbí nečekaně Sweeney Todd. Ale teď ještě na moment k Frankenweenie. O Frankenweenie už vím něco málo přes rok, kdy se ještě nevědělo, kdo to bude režírovat. Každopádně mě hodně zaujal popis a podle mě to bude nevítaná podívaná.








čtvrtek 22. listopadu 2012

Pevné pouto #1

- Další z mých mnoha povídek. 

- Nebudu vám ji představovat, přečtěte si ji a pochopíte sami.



Pevné pouto #1



Jmenuju se Matt a je mi patnáct let. Jsem blonďák a mezi moje koníčky patří hudba, knížky, filmy, seriály a chození ven. A taky můj přítel Todd. Chodíme spolu v tajnosti už skoro rok. Nikdo to o nás neví. Kdyby moje máma zjistila, že se mi líbí kluci, asi by mě zabila. A co teprve táta. Jsou to totiž zapřísáhlí náboženští fanatici.
Ale to je vedlejší. Důležitý je, že náš příběh začíná jednoho normálního rána při cestě do školy. Jsem v prváku a Todd ve druháku. Jdeme si takhle po cestě ruku v ruce, když najednou spatřím mojí mámu. Kouká se na mně a já pouštím Todda. "Do prdele."
"Co se děje?" ptá se Todd.
"Támhle stojí moje matka a dívá se přímo na nás."
"Sakra, cože?" Jenže později zjišťuju, že se dívá za nás. A přímo za mnou stojí Randall. Můj otec. A můj život se v tu chvíli zbortí. Protože se na mě divně kouká. A taky mu to určitě dochází.

                                                                     ***

"Já věděl, že je s tebou něco v nepořádku, synu. Už když sis na zeď vylepil plakát toho tvého zpěváka. Došlo mi, že nebudeš normální. Myslel jsem si, že budeš homosexuálně zaměřený. Zklamal jsi mě, synu."
"Tati, to není tak, jak to vypadá." Nasadím svůj herecký talent, ale ten stejně nepomáhá.
"Nevěřím ti. Mělo mi to být jasné už tenkrát."
"Pane Harmone, Matt říká pravdu. Jsme jenom kamarádi."
"Tobě nevěřím už vůbec, Todde Reynoldsi." Potom táta pokračuje v cestě za mojím matkou. Chvíli jí sleduju jak se usmívá. Vzápětí smích zmizí a ona se rozbrečí. Pak se podívá na mě a potom na Todda. A já si v tu chvíli uvědomím, že můj život je opravdu v prdeli. "Víš, jestli nechceš, do školy nemusíme. Zašijeme se u nás, okay?" usmívá se Todd.
"Jo, do školy fakt nechci. Tak pojďme."

                                                                  ***

Když přijdeme k Toddovi domů, sedáme si na gauč a pouštíme si Sweeneyho Todda. Jeho rodiče jsou někde na služebce, takže jsme tu jako vždycky sami. Celej film se držíme za ruce ale nic jiného neděláme, protože pořád nemůžu vstřebat to, co mi řekl táta. "Netrap se tím, zlato. Stejně by na to jednou přišli."
"Ale... vždyť jsme spolu rok... a celou dobu jsme to dokázali udržet v tajnosti. A najednou bum, rodiče stojí před školou. Co tam sakra vůbec chtěli?"
"Nevím." odpovídá prostě Todd.
Pak se zvedáme a jdeme k Toddovi do pokoje.




KONEC PRVNÍ ČÁSTI


středa 21. listopadu 2012

My Week In Progress #17


- úkolem je každou středu vyplňovat dotazník. 

- Meme by Nikki Finn


- Která kniha, kterou jsi nečetl, tě zaujala na blozích či GoodReads?
V poslední době netuším.

- Jaký film jsi viděl naposledy?
The Amazing Spider-Man. K tomuto filmu mám velký citový vztah.

- Čím sis naposledy udělal radost?
Netuším.

- Jaké motto, hláška či věta z knihy či netu se ti líbila za poslední týden?
"It's better to burn out than to fade away." V překladu to znamená "Je lepší shořet než-li vyhasnout." - Kurt Cobain

- Tři věci, na které máš právě teď chuť?
Monster Energy Khaos a 3bitka.

- Jakou hudbu v těchto dnech posloucháš?




- Kdyby tě teď celý svět poslouchal, co by jsi mu sdělil?
"Miluju Sweeneyho Todda."

- Kdy jsi se naposledy od srdce zasmál?
Řekl bych, že na střední není čemu se smát.

- Dnes večer máš jedinečnou možnost povečeřet s jakoukoli osobou. Kdo to bude?
Sweeney Todd. Ale jakože Sweeney a ne Johnny Depp. :D

- Co máš právě na sobě?
Tepláky, tričko a mikinu.

- Nejbáječnější počin celého týdne?
Není.







středa 14. listopadu 2012

Kouzlo dějin #1


- Jednoho obyčejného dne jsme seděli s kamarádkou venku za barákem a přemýšleli jsme o společné povídce. Tak jsme tedy vymysleli povídku Kouzlo dějin, která pojednává o romantickém vztahu Rebeccy a Dylana. 

- Dylan Bennett a Rebecca Black jsou upíři. Po tomto světě chodí už spoustu let. Jednoho dne se setkávají ve Stratfordu v Connecticutu, USA. Jejich osudy se propletou a jejich společná dobrodružství mohou začít. Tak se tedy stávají lovci nadpřirozených bytostí, i když sami jednou jsou. 

- S kamarádkou doufáme, že se bude povídka líbit. Kdo by chtěl pokračování, ať si napíše do komentářů nebo ať mi napíše na mail. Upozorňuji vás, že se to začíná rozjíždět až ve čtvrté kapitole, tak snad to do té doby přežijete.  Hezké čtení ;)




1. Kapitola

** Dylan Benett/François Fournier**

Jmenuju se Dylan Bennett a jsem upír. Narodil jsem se v roce 1582. Můj otec se jmenoval
Alexandre Fournier a moje matka byla Agathe Fournier. Matka odešla, když mi bylo šest let
a já zůstal jenom s otcem. Nesnášel jsem ho. Odjakživa. Pořád mě mlátil a tak podobně. Když
mi bylo dvanáct let, otec mě znásilnil a já uprchl. Dostal jsem se k ženě jménem Brigitte.
Byl jsem u ní do svých dvaceti dvou let a ona se stala mojí novou matkou. V roce 1604 mě
proměnila v upíra.

»2011«

Když jsem přišel do provizorního domu, kde teď bydlím, ona už tam stála a čekala na
mě. „Děláš si srandu? Mohl tě vidět!“ Celá zuřila a já se jí ani nedivil.

„Mohl, ale neviděl.“ odseknu. Jdu do kuchyně, kde si naliju pití, a vracím se do obývacího
pokoje. Sedám si na gauč a pouštím televizi a Veronicu naprosto ignoruju. Mimochodem,
Veronica je moje nejlepší (teda bývalá) kamarádka. Je to sukuba. A taky moje holka. Ale
už nám to moc neklape, a to z jednoho prostýho důvodu. Veronica je sukuba, takže musí
doplňovat energii. Asi tak já krev. Ale ona si jí dobíjí na mně. Takže mě vysiluje a mě pořád
nebaví, se kvůli ní krmit. Aby mě hned mohla zase vysát. Řekl jsem jí to a ona se naštvala.

„Odjíždím do Stratfordu. Ještě dnes.“ Zaskočilo jí to. Tohle nečekala.

„Jak odjíždíš? Já nemám sbaleno.“

„Ty nejedeš. Jedu sám. Končím s tebou. Štveš mě, Veronico. Pořád mi jenom kecáš do
života a tak. Jsem s tebou už přes sto let. Celkem omrzuješ.“ Byl jsem alespoň upřímnej. To
by ona nedokázala.

„Ale..ale…ale…já těm miluju. Nemůžeš mě přece po tom všem opustit.“ Málem se mi tam
rozbrečela. To mi ještě tak chybělo.

„Dobře víš, že nemiluješ. Jenom to hraješ.“ A pak mě něco napadlo. „Zapomeň na mě. Teď
odejdi a v životě už si na mě ani nevzpomeneš.“ Jaká pohoda, že sukuby jdou ovlivňovat. To
se moc často nestává.

Veronica teda odešla a já si zabalil. Pak jsem si pustil ještě televizi. V osm večer jsem si vzal
taxíka na letiště.

Odletěl jsem do Stratfordu.