Aktuality

28. 5. 2014 - Nejpíš sem už asi nikdo nechodí (ani se nedivím, když poslední článek byl přidanej skoro před rokem), ale kdyby náhodou, tak začínám znova bloggerovat. Nebudu sem určitě dávat články každý den, ale tak třikrát do týdne snad ano :3 Začnu buďto ještě dnes, nebo zítra. Dylan.

čtvrtek 22. listopadu 2012

Pevné pouto #1

- Další z mých mnoha povídek. 

- Nebudu vám ji představovat, přečtěte si ji a pochopíte sami.



Pevné pouto #1



Jmenuju se Matt a je mi patnáct let. Jsem blonďák a mezi moje koníčky patří hudba, knížky, filmy, seriály a chození ven. A taky můj přítel Todd. Chodíme spolu v tajnosti už skoro rok. Nikdo to o nás neví. Kdyby moje máma zjistila, že se mi líbí kluci, asi by mě zabila. A co teprve táta. Jsou to totiž zapřísáhlí náboženští fanatici.
Ale to je vedlejší. Důležitý je, že náš příběh začíná jednoho normálního rána při cestě do školy. Jsem v prváku a Todd ve druháku. Jdeme si takhle po cestě ruku v ruce, když najednou spatřím mojí mámu. Kouká se na mně a já pouštím Todda. "Do prdele."
"Co se děje?" ptá se Todd.
"Támhle stojí moje matka a dívá se přímo na nás."
"Sakra, cože?" Jenže později zjišťuju, že se dívá za nás. A přímo za mnou stojí Randall. Můj otec. A můj život se v tu chvíli zbortí. Protože se na mě divně kouká. A taky mu to určitě dochází.

                                                                     ***

"Já věděl, že je s tebou něco v nepořádku, synu. Už když sis na zeď vylepil plakát toho tvého zpěváka. Došlo mi, že nebudeš normální. Myslel jsem si, že budeš homosexuálně zaměřený. Zklamal jsi mě, synu."
"Tati, to není tak, jak to vypadá." Nasadím svůj herecký talent, ale ten stejně nepomáhá.
"Nevěřím ti. Mělo mi to být jasné už tenkrát."
"Pane Harmone, Matt říká pravdu. Jsme jenom kamarádi."
"Tobě nevěřím už vůbec, Todde Reynoldsi." Potom táta pokračuje v cestě za mojím matkou. Chvíli jí sleduju jak se usmívá. Vzápětí smích zmizí a ona se rozbrečí. Pak se podívá na mě a potom na Todda. A já si v tu chvíli uvědomím, že můj život je opravdu v prdeli. "Víš, jestli nechceš, do školy nemusíme. Zašijeme se u nás, okay?" usmívá se Todd.
"Jo, do školy fakt nechci. Tak pojďme."

                                                                  ***

Když přijdeme k Toddovi domů, sedáme si na gauč a pouštíme si Sweeneyho Todda. Jeho rodiče jsou někde na služebce, takže jsme tu jako vždycky sami. Celej film se držíme za ruce ale nic jiného neděláme, protože pořád nemůžu vstřebat to, co mi řekl táta. "Netrap se tím, zlato. Stejně by na to jednou přišli."
"Ale... vždyť jsme spolu rok... a celou dobu jsme to dokázali udržet v tajnosti. A najednou bum, rodiče stojí před školou. Co tam sakra vůbec chtěli?"
"Nevím." odpovídá prostě Todd.
Pak se zvedáme a jdeme k Toddovi do pokoje.




KONEC PRVNÍ ČÁSTI


1 komentář:

  1. Hezký:) těším se na další díl:) Zuzi

    OdpovědětVymazat