Aktuality

28. 5. 2014 - Nejpíš sem už asi nikdo nechodí (ani se nedivím, když poslední článek byl přidanej skoro před rokem), ale kdyby náhodou, tak začínám znova bloggerovat. Nebudu sem určitě dávat články každý den, ale tak třikrát do týdne snad ano :3 Začnu buďto ještě dnes, nebo zítra. Dylan.

středa 14. listopadu 2012

Kouzlo dějin #1


- Jednoho obyčejného dne jsme seděli s kamarádkou venku za barákem a přemýšleli jsme o společné povídce. Tak jsme tedy vymysleli povídku Kouzlo dějin, která pojednává o romantickém vztahu Rebeccy a Dylana. 

- Dylan Bennett a Rebecca Black jsou upíři. Po tomto světě chodí už spoustu let. Jednoho dne se setkávají ve Stratfordu v Connecticutu, USA. Jejich osudy se propletou a jejich společná dobrodružství mohou začít. Tak se tedy stávají lovci nadpřirozených bytostí, i když sami jednou jsou. 

- S kamarádkou doufáme, že se bude povídka líbit. Kdo by chtěl pokračování, ať si napíše do komentářů nebo ať mi napíše na mail. Upozorňuji vás, že se to začíná rozjíždět až ve čtvrté kapitole, tak snad to do té doby přežijete.  Hezké čtení ;)




1. Kapitola

** Dylan Benett/François Fournier**

Jmenuju se Dylan Bennett a jsem upír. Narodil jsem se v roce 1582. Můj otec se jmenoval
Alexandre Fournier a moje matka byla Agathe Fournier. Matka odešla, když mi bylo šest let
a já zůstal jenom s otcem. Nesnášel jsem ho. Odjakživa. Pořád mě mlátil a tak podobně. Když
mi bylo dvanáct let, otec mě znásilnil a já uprchl. Dostal jsem se k ženě jménem Brigitte.
Byl jsem u ní do svých dvaceti dvou let a ona se stala mojí novou matkou. V roce 1604 mě
proměnila v upíra.

»2011«

Když jsem přišel do provizorního domu, kde teď bydlím, ona už tam stála a čekala na
mě. „Děláš si srandu? Mohl tě vidět!“ Celá zuřila a já se jí ani nedivil.

„Mohl, ale neviděl.“ odseknu. Jdu do kuchyně, kde si naliju pití, a vracím se do obývacího
pokoje. Sedám si na gauč a pouštím televizi a Veronicu naprosto ignoruju. Mimochodem,
Veronica je moje nejlepší (teda bývalá) kamarádka. Je to sukuba. A taky moje holka. Ale
už nám to moc neklape, a to z jednoho prostýho důvodu. Veronica je sukuba, takže musí
doplňovat energii. Asi tak já krev. Ale ona si jí dobíjí na mně. Takže mě vysiluje a mě pořád
nebaví, se kvůli ní krmit. Aby mě hned mohla zase vysát. Řekl jsem jí to a ona se naštvala.

„Odjíždím do Stratfordu. Ještě dnes.“ Zaskočilo jí to. Tohle nečekala.

„Jak odjíždíš? Já nemám sbaleno.“

„Ty nejedeš. Jedu sám. Končím s tebou. Štveš mě, Veronico. Pořád mi jenom kecáš do
života a tak. Jsem s tebou už přes sto let. Celkem omrzuješ.“ Byl jsem alespoň upřímnej. To
by ona nedokázala.

„Ale..ale…ale…já těm miluju. Nemůžeš mě přece po tom všem opustit.“ Málem se mi tam
rozbrečela. To mi ještě tak chybělo.

„Dobře víš, že nemiluješ. Jenom to hraješ.“ A pak mě něco napadlo. „Zapomeň na mě. Teď
odejdi a v životě už si na mě ani nevzpomeneš.“ Jaká pohoda, že sukuby jdou ovlivňovat. To
se moc často nestává.

Veronica teda odešla a já si zabalil. Pak jsem si pustil ještě televizi. V osm večer jsem si vzal
taxíka na letiště.

Odletěl jsem do Stratfordu. 





2 komentáře:

  1. Ehm. Narodil se 1548 a do svých 22 byl u upírky, která ho promění v 1604. V tomhle roce by mu bylo 56. Nebo to špatně chápu?

    OdpovědětVymazat
  2. A joo :D Teď jsem si toho všiml :D Už je to opravený :D Aspoň někdo si všímá detailů :D

    OdpovědětVymazat