Aktuality

28. 5. 2014 - Nejpíš sem už asi nikdo nechodí (ani se nedivím, když poslední článek byl přidanej skoro před rokem), ale kdyby náhodou, tak začínám znova bloggerovat. Nebudu sem určitě dávat články každý den, ale tak třikrát do týdne snad ano :3 Začnu buďto ještě dnes, nebo zítra. Dylan.

sobota 17. března 2012

When You Lose Someone...(3)

„Katherine, uklidni se.“ pronesl Klaus a Kath se opravdu uklidnila.
     „Pravdou je, Eleno, že všichni – teda já, Stefan a Katherine – potřebujeme tvoji pomoc.“
     „Ehm, cože?“ Měla jsem ten dojem, že jsem se přeslechla.
     „Říkal jsem, že potřebujeme tvoji -“
     „Já vim, cos říkal.“ řeknu zvýšeným hlasem. „Jenom tomu nemůžu uvěřit. Chtěl jsi mě tolikrát mrtvou a najednou chceš mou pomoc.“
     „Já vím, ale mám důvod se domnívat, že on je stále naživu.“
     „On?“ Už podruhé jsem nemohla uvěřit svým očím.

                                                                       ***

Milý deníčku, dneska je to už týden od mého divného setkání s Klausem, Katherine a Stefanem.
     Klaus mi sdělil, že se vrátil Tom... Poprosil mě, abych mu ho – popřípadě jim – pomohla zabít.
     Jak to mám proboha udělat? Je mi teprve týden. Ehm, upírsky řečeno. Každopádně, slíbila jsem, že mu ho pomůžu najít.

Šla jsem se vysprchovat. Když jsem si lehla do postele, uslyšela jsem: „Dobrou noc, Eleno.“
     „Dobrou noc, Damone...“ zašeptala jsem. Věděla jsem, že i když zrovna odešel, že mě ještě slyší.

      Ráno jsem se nasnídala a vyrazila jsem do školy. Bylo pondělí, a tak mě vyzvedla Bonnie. Při cestě jsme si povídali o jejím novém kouzlu, které nedávno objevila.
      Ve škole se nic nedělo. Prostě zase další nudnej den. Po škole jsem zašla tedy k Damonovi, kde už čekali všichni tři – Stefan, Katherine a Klaus...A vedle Klause stál ještě někdo, koho jsem neznala...
     „Ahoj, jsem David.“ řekl ten muž.
     „David je můj kamarád, potkali jsme se v roce 1765.“ pronesl Klaus.
     „A jestli to chápu dobře, tak já a David ti máme pomoct.“ Nebyla to otázka, ale asi to tak vyznělo, protože Klaus odpověděl: „Jo, vy dva ho máte zabít. Chceme to tak. Já a Katherine.“
     Stefan tam zrovna nebyl, „odskočil si“, a tak se Klause ptám: „A Stefan?“
     „No, tomu seš tak nějak ukradená.“ Jo, to je moc hezký. „Mimochodem, jak ses stala upírkou?“
     „No jak asi, proměnil jsem jí já.“ ozve se Damon, který je celou dobu zticha.
     „Že mě to hned nenapadlo, Damone. Vždycky si byl takový ochránce.“
     „Já a ochránce? No to fakt ne, ale děkuju ti, Niklausi.“ Rozchechtám se a tak se to snažím zamaskovat tím, že kašlu. Vždycky se totiž směju, když někdo Klausovi řekne „Niklausi“.
     Ostatní se na mě jenom podívají a pak promluví David: „Pamatuj si, že jseš v riskantní situaci, Kather….ehm, chci říct Eleno. Promiň, nemůžu si zvyknout, že jste dvě.“
     „V riskantní? Jak to myslíš?“
     „Pokud zabiješ Toma, zabiješ se i ty.“
     „Ehm, cože?“





Žádné komentáře:

Okomentovat